A neztratí se ani malé ochotnické divadélko Blud v Tyátru. Když jsem ostatně tento dvojsmyslný název slyšela, rozhodně jsem nehádala, že se pod ním budou skrývat bludovští ochotníci. Teda nejen bludovští. Divadélko Blud v Tyátru totiž sdružuje davy a nyní přivítal do svých řad nové šumperské posily.

Divadelníci nezahálejí a připravují pilně novou sezonu. Pro rok 2010 mají v záloze již dvě hry. První z nich je pohádka " Jak vdávadlo Ježibabku popadlo", další hrou je variace na klasické téma, hra od Johna Patricka (1962) upravená do dnešní doby tak, aby neztratila nic ze svého odkazu, která nostalgicky pojednává o lidské dobrotě, která jde proti všemu a navzdory všudezdejšímu nevlídnu přežívá a znásobuje se - "Opalu má každý rád".

 

REJ.CZ: Jak se človek dostane k tomu, že si založí malé ochotnické divadlo v malém podhorském městečku?
Juliana: Jistě je k tomu zapotřebí chuť si vyzkoušet něco jiného nebo snad pokus návazat na kulturní tradice obce, které časem tak nějak zanikly a přitom ve vzpomínkách pamětníků vzbuzují stále emoce. Co jiného také divadlo je než emoce z prožitků převedené do postav.
 

REJ.CZ: Našla jsem o vaší divadelní společnosti pár článků v místním tisku, účastnili jste se i okresních divadelních soutěží a festivalů. Jaká je zde konkurence? Daří se vám prorazit i za hranice vašeho města?
Juliana: Konkurence - to není správné slovo. Ochotníci jsou lidé stejného zaměření, a když se sejdou ochotníci z různých souborů různých měst, je to vždycky setkání úžasných lidí a všichni mají více méně stejné možnosti a schopnosti. Podle mého názoru jsou ale přece jen trošičku zvýhodněni ti, kteří pokračují v nepřerušené divadelní činnosti, oproti těm, kteří si soubor teprve zakládají. Chybí tam totiž tak troška zkušeností, rekvizity, kostýmy atd, někdy se i těžko hledá zázemí, kde zkoušet, kde hrát. Těchto starostí jsou zbaveni ti, kteří do zaběhlého souboru přijdou. Daří se nám prorazit i za hranice našeho působiště. Pravidelně vyjíždíme hrát svá představení do okolních obcí a zúčastňujeme se divadelních přehlídek např. ZLOM VAZ v České Třebové, Na Prknech ve Veverské Bítýšce, divadelní festival ve Václavově a různé jiné.
 

 

REJ.CZ:  Kde čerpáte náměty pro vaše divadlo? Nemyslím jen obsah her, ale i rekvizity a kostýmy. Jak moc se promítají vaše osobní zážitky do her?
Juliana: Náměty čerpáme z různých zdrojů. Například pročítám často synopse divadelních her, jež poskytuje DILIA a podle nich pak hry pro náš soubor vybírám. Ty pak konzultujeme s kolegy v divadle, a pokud se shodneme, tak začneme hru studovat. Nebo si hry píšeme sami. Jsme tudíž i autorské divadlo. Je však pravda, že už jsme hráli i hru podle předlohy nalezené na půdě. Rekvizit mnoho nemáme, více méně je pořizujeme zapůjčením od jiných souborů anebo si je vyrobíme či necháme vyrobit, ale to už je otázka peněz. Nejjednodušší je pořízení kostýmů, neboť ty lze velmi snadno sehnat z domova a zbytek z různých výprodejů. Jak moc se promítají osobní zážitky do her? No samozřejmě, že jsou ty nejdůležitější, bez nich by hrát divadlo ani nešlo. Jak byste chtěla zahrát například strach, pokud byste se nikdy nebála? A co radost?


REJ.CZ:  Divadlo, byť ochotnické, jistě není subjekt, který by se uživil sám sebe. Jak je obtížné sehnat potřebné finance?
Juliana: Je to tak obtížné, že jsem na to dosud nepřišla. Své divadlo si financujeme sami ze svých vlastních zdrojů, je naše. Ale pravda je, že nám poskytl Kulturní dům v Bludově zázemí, kde můžeme zkoušet a za to je potřeba poděkovat. Zázemí je totiž velmi důležité.

 

REJ.CZ:  Co vás nyní čeká v novém roce? Jak se divadélko vypořádá s novým rokem 2010? Jaké jsou plány a touhy?
Juliana: V roce 2010 nás čeká uvedení nové hry, na které právě začínáme pracovat, a ještě nastudování pohádky pro děti, zase z autorské dílny našeho divadla. Máme tedy plány a touhu je naplnit. Jsme ale dobrá parta a těžkosti nás spíše posilují. Takže doufám, že se uvidíme naživo - my na jevišti, vy v hledišti a vaše radost z představení a váš potlesk bude naší odměnou.